Jak neobyčejní můžou být „obyčejní lidé“ aneb příběh našich dárců z týmu Naše roupy Na Símalce

Jak neobyčejní můžou být „obyčejní lidé“ aneb příběh našich dárců z týmu Naše roupy Na Símalce

Jak to všechno začalo …

Jsme obyčejní lidé, kteří se chtějí bavit, prostě máme „roupy“. Jednoho dne v roce 2016 jsem v putyce nadnesl myšlenku, co takhle udělat turnaj v Člověče nezlob se. Všichni se toho chytli a tak vznikl ČlobSeCUP putovní pohár. Každý rok v únoru. No a ze startovného třetího „ručníku“ ČlobSeCUPu nám zbylo 1.600,- Kč, které jsme se, po poradě všech zúčastněných, rozhodli darovat na charitu.

Tak začala první sbírka, které jsem přiřkl moto: „Kdo umírá, ještě žije. Kdo žije, už umírá.“. A jelikož jsme chtěli podpořit něco, nebo někoho v našem okolí a nikdo nikdy neví, jak kdo skončí, volba padla právě na Hospic Dobrého Pastýře. A navíc i moto první sbírky si o to přímo říká…

Již od začátku, jsme chtěli vybrat 20.000,- Kč. A jelikož máme roupy, jak jsem již zmiňoval, pořádáme také letní a zimní málohybné olympijské hry. Po LMOH, pokud si dobře pamatuji, bylo na naší sbírce něco kolem 9.000,- Kč. No a teprve v zimě po ZMOH se to celé zvrtlo.

Totiž po skončení zimních málohybných olympijských her jsme uspořádali dražbu, které se velice bravurně chopila naše kamarádka Kiki. Dražily se obrázky Jendy Pazdery, obrázky Karla Svobody, můj „loňský“ sněhulák a spousty různých i jiných věcí, které kdokoliv, kdekoliv a jakkoliv získal či vytvořil. No a po sečtení všech vybraných dukátků nám všem doslova spadla brada. Celkem se vybralo neuvěřitelných 23.023,-Kč. Mise splněna.

Teď už jen zbývalo vymyslet způsob předání. A jelikož jsme nechtěli předat jen peníze, rozhodli jsme se, že nakoupíme věci potřebné. No a po komunikaci Jana Pletichy za nás a vrchní sestry Lucii Mokrejšové za hospic, spatřila světlo světa faktura za nakoupené zdravotnické potřeby právě na částku 21.242,50. Zbylé dukátky jsme převedli na sbírku druhou, která právě běží.

Musím ještě zmínit, že přispěli všichni, kdo má ruce, nohy a pár drobných navíc (tady opravdu platí pořekadlo halíře dělaj talíře), ať už to byli zúčastnění „sportovci“ ČlobSeCUPu, LMOH a ZMOH, Velikonoční málohybní koledníci, štamgasti restaurace Na Símalce či náhodní kolemjdoucí a kolemsedící, které jsme oslovili….

Jak jsem psal na začátku, jsme jen obyčejní lidé, kteří chodí do práce a do hospody na pivo, kde, jak jste mohli pocítit i Vy, se dají vymyslet nejen bejkárny, ale také i nápady dobré a užitečné. Jsme rádi, že jsme mohli pomoci.

Tomáš

CzechEnglishVietnameseGermanFrenchRussianSpanishItalianChinese (Simplified)